Velmi společenská
Vyhledává lidskou společnost a dlouhodobá každodenní samota jí obvykle nevyhovuje.
Jemná, klidná a elegantní společnice
Sytě modré oči a typický výraz
Kontrastní odznaky a hedvábná srstBirma je jemné a přátelské kočičí plemeno, které si vytváří silné pouto ke své rodině. Vyhledává blízkost lidí, bývá tolerantní k dětem a při citlivém seznámení dobře vychází i s dalšími kočkami nebo přátelskými psy. Typické jsou pro ni sytě modré oči, polodlouhá hedvábná srst, tmavší odznaky a nápadné bílé „rukavičky“ na tlapkách.
Vyhledává lidskou společnost a dlouhodobá každodenní samota jí obvykle nevyhovuje.
Při ohleduplném zacházení bývá trpělivá k dětem a dobře zapadá do klidné rodinné domácnosti.
Je zvídavá, dobře reaguje na hru a některé birmy se naučí jednoduché triky nebo chůzi na postroji.
Umí se ozvat a reagovat na člověka, její hlas však bývá spíše jemný než výrazně hlučný.
Birma je středně velká až velká kočka s pevnou kostrou, dobře vyvinutým svalstvem a lehce protáhlým tělem. Kocouři bývají robustnější než kočky. Nápadným znakem jsou modré oči, tmavší zbarvení obličeje, uší, končetin a ocasu a především čistě bílé „rukavičky“ na všech čtyřech tlapkách.
Srst birmy je polodlouhá až dlouhá, jemná a na dotek téměř hedvábná. Plemeno má takzvanou jednoduchou srst bez husté podsady, takže se při pravidelné péči obvykle méně cuchá a plstnatí než srst některých jiných dlouhosrstých koček.
Tělo je světlé, od bílé přes krémové až po teplejší odstíny, zatímco odznaky mohou mít různé barevné varianty. Bílé znaky na tlapkách jsou pro birmu zásadním plemenným znakem. Ocas má být huňatý a proporčně vyvážený k tělu.
Pevná a vyvážená stavba
Sytě modré oči
Hedvábná polodlouhá srst
Typické bílé rukavičky
Birma bývá přátelská, klidná a silně orientovaná na člověka. Často se drží poblíž své rodiny, ráda se nechá hladit a zapojuje se do domácího dění. Přesto většinou nepůsobí přehnaně dotěrně a umí si najít vlastní místo k odpočinku.
Díky tolerantní povaze se může dobře hodit do rodiny s dětmi i do domácnosti s dalšími zvířaty, pokud proběhne seznámení postupně a citlivě. Jestliže bývá rodina dlouho mimo domov, může birmě prospět vhodný zvířecí společník a dostatek podnětů.
Nejlépe se cítí v domácnosti, kde má pravidelný kontakt s lidmi, klidné zázemí, možnost šplhat a pozorovat okolí a každý den si také trochu pohrát.
Hedvábná srst se obvykle snadno udržuje, pravidelné česání však pomůže odstranit uvolněné chlupy a zachovat její kvalitu.
Birma nepatří mezi extrémně aktivní plemena, ale pravidelná hra a možnost šplhání jsou důležité pro fyzickou i psychickou kondici.
Birma je obecně považována za zdravé plemeno, důležitý je však zodpovědný chov a pravidelná veterinární prevence.
Skutečný původ birmy není doložen úplně jednoznačně a kolem plemene vznikla řada legend o chrámových kočkách z Barmy. Moderní historie je však spojena především s Francií, kam se na počátku 20. století dostali jedinci, kteří se stali základem evropského chovu.
Druhá světová válka populaci birem v Evropě téměř zničila. Při obnově plemene proto chovatelé využili také křížení s jinými plemeny, zejména perskými a siamskými kočkami. Ve Velké Británii byla birma uznána v roce 1966 a v USA následovalo uznání v roce 1967.

Je dobrou volbou pro lidi, kteří hledají klidnou, přítulnou a společenskou kočku a mohou jí nabídnout pravidelný kontakt, bezpečný domov, kvalitní péči a každodenní pozornost.